historický scénický šerm, SHŠ,
skupina historického šermu, gotika,
meč, kord, vystoupení
|
|
|
|
|
|
Historie spolku (MMIV) |
áš spolek je sice mladá skupina, ale se zkušeným jádrem.
še začalo před lety, kdy se v Západočeské škole boje ozbrojeného a neozbrojeného
potkali nad taji boje s nožem Karel s Alešem.
ak později zjistili, nebylo to první setkání.
Před mnoha lety, když Aleš jako člen TJ Lokomotiva K.Vary aktivně závodil se sportovním kordem, navštívil při návratu ze soustředění vystoupení SHŠ Burdýři na Konopišti.
Tam se zdatně oháněl rovněž kordem, leč historickým, o pár let starší Karel.
Setkání takřka osudové.
leš měl za sebou několik málo lekcí u Larse, Karel chuť se vrátit ke svému dávnému koníčku.
Zpočátku šermovali, kde se dalo.
Společně absolvovali weekendové školy u Mirka Khuna z Magisteria.
S vědomím, že když přežili tréninky s kluky mnohem mladšími, přežijí už cokoliv.
Řinčení mečů, zaznívající ze zahrady v jinak poklidné čtvrti Karlových Varů, brzy přilákalo Viktora s Maruškou, ostřílené šermířské harcovníky ze skupiny Pergamen.
Další šťastné a rozhodující setkání.
ahle čtyřka si rychle padla do oka.
Někdy na podzim roku 2003 pod záminkou přátelského posezení v útulném prostředí restaurace U Stadionu využil Aleš chvilkové slabosti svých přátel a šermířský spolek byl na světě.
ak už přišla tradiční práce, známá všem, kdo propadli jako my kouzlu historického šermu.
ačaly pravidelné tréninky, přišli noví zájemci, někteří zase odešli, někteří vytrvali.
ačíná nácvik a vymýšlení soubojů, rodí se první vystoupení - na soutěži Probut 2004 víceméně zkušební provedení pásma Vypravěč (To bylo 24.4.2004 a toto datum můžeme považovat za velevýznamný den č.1)...
Vystoupení v rámci komponovaného pásma hudby, tance a šermu na Loketském hradu...
elevýznamným dnem číslo 2 se stala neděle 15.8.2004, kdy jsme poprvé měli tu čest zpestřit jinak běžný den na Horním Hradě (znám též jako Hauenštejn).
Připravili jsme si výstavku zbraní a různé další atrakce a hry pro děti i dospělé a samozřejmě jsme i předvedli naše umění s meči, noži i dalšími zbraněmi.
To na hrad přilákalo téměř nevídané množství návštěvníků a hradní pán Pavel Palacký později v jednom z mailů napsal: "Šťastný to den, kdy noha bojovníků rodu Savioli překročila brány hradu!"
A protože i nám hrad a jeho "obyvatelé" přirostli k srdci, dohodli jsme se s panem Palackým na další spolupráci a byli jsme jmenování Čestnou gardou Horního Hradu.
Že bychom po půl roce veřejného vystupování mohli mít svůj domovský hrad, to by nás nenapadlo ani v nejodvážnějších snech...
le neusínáme na vavřínech - v současnosti probíhá práce na větším pásmu Velká válka o slepici - plánujeme na sezonu 2005, geniální Karlův scénář si zaslouží řádnou přípravu.
hlavně, šermujeme, šermujeme, šermujeme........
okud se někde setkáme, bude nám ctí!
polek šermířů Savioli.
A. D. MMVI |
uže, přišel čas smočit pomyslný brk v inkoustu a pokusit se trvajícím písmem zachytit prchavý čas tak, jak vedl naše životy od posledního zápisu o našem spolku.
le kde začít.
končili jsme u plánů na rok 2005.
První věc, o které chci napsat, jsou lidé, které jsme měli čest potkat.
elze nezačít Mirkem Khunem, alias Cyberkotlíkem, jinak učitelem šermu školy Magisterium.
Naše spolupráce dostala pravidelný a dá se říci, pro šermířskou úroveň naší skupiny, zásadní charakter.
Pokud někomu vděčíme za to, že jsme alespoň nahlédli do širých krajů umění šermu, je to především on.
Posíleni úmorným výcvikem umu meče dlouhého, začali jsme připravovat sezonu 2005.
A moudrý osud nám přivedl do cesty další lidi, kteří nám umožnili otevřít oči a postoupit dále.
nad umíme trochu šermovat, ale vystoupit před publikem, to vyžaduje i trochu umu komediantského.
Nelze, než poučit se u lidí, kteří se na prknech znamenajících svět pohybovati umí.
Prvním popudem byla diskuse s Jiřím Kadeřábkem, přítelem našim, pro kterého meč, kord, šerm a divadlo stalo se nejen koníčkem, ale i životní láskou a obživou vezdejší.
Po shlédnutí naší produkce vedl s námi rozhovor o tom, že šermíř bez hereckého umu neměl by před lidi vůbec vylézti, neřku-li baviti se jich snažit.
Chtělo to trochu času, než pochopili jsme, jak hluboce pravdivé a přátelské to bylo pobídnutí.
oté přišli herci srdcem a profesí, kteří byli nejen ochotní se s námi zabývat, ale i mnohému nás naučit.
Vojta Efler, herec Karlovarského divadla, nyní působící v Praze.
Franta Olšovský, který s námi absolvoval nácvik Čarodějnic 2005 a namluvil nám i doprovodný hlas.
Bohužel, byvše těžce nemocen, již není mezi námi.
Dovolím si lehce patetické odbočení.
Když jsme hráli Alešovy (mé) Čarodějnice na Horním Hradě v roce 2006, dlouho po Frantově smrti, použili jsme některé jeho staré nahrávky.
Když znovu zazněly na půdě našeho domovského hradu, pronesl Viktor památnou větu - A je Franta zase s námi.
Jsou okamžiky, které nelze popsat, které musí člověk zažít.
o, a jednoho dne přišel mezi nás jakýsi zjevně nervosní pán, který vytáhl nějakou směšnou paruku, postavil se do zcela nečekané posy a vzápětí nás svoji neopakovatelnou deklamací Dekameronu donutil k nezadržitelnému veselí - do vod našeho spolku vkročil fenomén Pouličního divadla Viktora Braunreitera.
bych pokročil - Čarodějnice na Horním hradu bylo vystoupení, které si budu pamatovat do konce svých dnů - potlesk diváků byl opojnou odměnou za všechen čas a energii do tohoto projektu vloženené.
ásledovaly Karlovy Slepice - veleúspěšné představení, kde se baví aktéři i diváci (doufám) stejnou měrou.
Zde i poprvé vystoupil Karlův syn Marian, který, ač nyní žák třetí třídy, je již zkušeným matadorem mnohých představení.
Viktorova a Marušky Krystýnka a Alešova Annička už taky mají křest prvního vystoupení za sebou - zářný to důkaz, že šílenství je dědičné.
alší veledůležitá osoba - Pavel Palacký, majitel Horního hradu, který již bereme jako "svůj", přítel, který nám vždy vyšel vstříc a který nás jmenoval svojí gardou.
Tak, jako když člověk řekne "jdu do města", tak myslí město kde žije, tak když my řekneme "jedeme na hrad", je samozřejmé a nepochybné, že na Hauenštejn.
ChválaBohu za hrad a za Pavla.
dyž už mluvím o Pavlovi a jeho hradu, nelze nezmínit Petra "Hrocha" Bindera, hlavního mecenáše hradu a člověka zcela neuvěřitelného.
To, že lze ještě potkat lidi, jako je Hroch, mě naplňuje optimismem, že není se světem vše v nepořádku.
ukáš Adamec - webmaster, fotograf, dobrá duše, která je s námi stále a vytrvale, pomocník, který je vždy připraven nenápadně přiložit ruku k dílu - to, že můžete tyto řádky číst, je jenom díky němu.
etr Vytopil - člověk, s kterým jsme díky Internetu ve styku, neuvěřitelná studnice vědomostí o všem, co se historického šermu týče.
dyž po sobě čtu, co jsem napsal a laskavý čtenář měl s mými výlevy trpělivost až sem - vypadá vše jako adorace lidí, kteří nám vstoupili do cesty.
Když ale přemýšlím o všem, co jsme v šermířském spolku zažili, nejsilnějši jsou okamžiky šermu - kdo nedržel v ruce chladnou zbraň, nepochopí.
Dále genius loci na místech kde jsme mohli účinkovat - "náš" Hauenštejn, hrad Loket, město Toužim, domovské Karlovy Vary, zámek Červený Hrádek,
město Abertamy, hrad Prostiboř, hrad Orlík, město Teplá, město Nová Role, město Jáchymov - místa, na která si namátkou vzpomínám a především lidé, které jsme potkali.
Asi to nevyjádřím lépe než Hroch ve své knížce Putování Hrocha - nejvíce člověka obohacuje potkávat lidi.
otkali jsme "Ohnivce" ze skupiny Almasapejama, potkali jsme hudebníky jako Potulný bard Jiří Wehlé, skupiny Psalteria, Dubia Fortuna, Gothien, taneční skupina Romance a mnohé další
- je rozdíl, když přijdete na koncert či představení sterilně odděleni od účinkujících, a když s nimi můžete u teplé medoviny či dobrého vína (zdravím hradní dvorskou vinotéku Bon Cave) promluvit.
Rádi jsme zvali naše spřátelené tanečnice Vampyrus Iuvenilis, které mají svou roli i v představení Velká válka o slepici - prvek roztančené ženské krásy v našem převážně mužském prostředí (naše dámy prominou, jsou bohužel v menšině).
by vše nevypadalo jako barvotisková idyla - první realita, s kterou jsme se museli smířit, je, že přijde do spolku spousta lidí, jsou velmi nadšení, plni zápalu - ale po roce se po nich slehne zem.
A člověk musí znovu a znovu investovat čas, energii a trpělivost do nových nadšenců, bez záruky, že se mu něco z toho vrátí.
aštestí zakládající členové - Karel, Viktor, Maruška a Aleš - jsou jako skála a roky prověřily Míru - to je současné jádro skupiny.
A teď budu bezbřehý optimista - tak nějak mimochodem k nám přišli další kluci a dámy, kteří snad vytrvají a bárka naší skupiny popluje dále.
uže, rok 2005 byl dobrý, vystupovali jsme mnohde, tu lépe, tu hůře, spolupráce s Viktorem Braunreiterem dala další rozměr naší činnosti a Horní hrad pevné zázemí.
ok 2006 zahájily Karlovy Čarodějnice, představení hravé i mrazící, zahájili jsme pravidelné noční prohlídky na Hauenštejně (ani jedna nebyla stejná), dopilovali Viktorovu Velkou dělovou bitvu i jeho již tradiční Dětský den na Horním hradu, vypracovali Kratochvilné historky Aleše a Viktora Brauna,
premierově uvedli "kordovou složku" v představení Le Bjoundeaux, opekli vola i berana, Karel si odskočil do amatérského divadla a někteří naši "řezníci" s Karlem v čele vystupují v divadelním projektu Pouličního divadla.
le, abych začal, jak jsem minule skončil - konečný účet nám napíše naše publikum, my jsme vše dělali s radostí a nadšením.
A pokud jsme se někde sešli či se někdy potkáme - bylo nám a bude ctí.
a Spolek šermířů
leš .
